NA MUSU MUSÍTE

Nebo tedy nemusíte, ale nejít by teda byla vážně veliká škoda. MUSA SIGNATURA je totiž hodně vymazlená výstava. A navíc se dá sledovat z lehátek a můžete tak nacházet nová a nová spojení v mysli, přemýšlet nad tím co a jaká čára a skica nebo „flek“ vlastně znamenají.

Výstavu jsem objevila při pondělní cestě kolem Mánesa, když jsem jela do Světozoru na naprosto dokonalý snímek, ze kterého jsem zůstala doslova beze slov ještě několik dalších hodin, pomalu i dní.. POLINA, snímek, který vřele doporučuji.
Zpět k výstavě, tam se totiž s radostí vrátím a půjdu s každým z vás, kterému jsem to už naslibovala… Když MUSA vystavuje v Mánesu je to totiž něco trochu jako #mustsee Prahy.

 

Výstava Signatura je otevřená denně od 10.00 do 20.00 a to až do 9. července. Vstupné je 100 Kč, pro studenty (seniory a asi i děti) dokonce 50 Kč. Takže já tu výstavu zvládnu ještě tak pětkrát, možná i vícekrát. Vážně totiž stojí za to…

V prvním sále se nacházejí velkoformátové kresby, skici, většinou na růžovém, modrém, ale i černém a bílém podkladu. Uprostřed se vyjímá odpočinková část s lehátky, ze kterých je tu neskutečnou krásu možné v klidu, skoro nerušeně pozorovat; klidně hodiny a hodiny nebo celé dny, pomalovaný je totiž i strop. A tedy, to je něco famózního, úchvatného, prostě něco, co musí každý zažít a užít si dle svého. Vychutnat si každý tah štětcem, tuží, tužkou a nasát tak do sebe něco nového a nezapomenutelného.

Druhá část je rozdělena do čtyř místností, první s velmi minimalistickými črtami, klasické pérovky bych řekla. Jen velice jednoduché černé črty na bílém pozadí.

Druhá část už začíná být více rozevlátá, opět Musa využil barevných papírů, nejčastěji v růžové barvě. Hraje si s formáty, já v jednom rohu vidím jasnou kachnu, za kterou ťapou malinké kachničky…


Třetí místnost vypadá jako naše stará temná komora pro vyvolání klasických fotografií, barevné papíry s kresbami visí ze stropu a pomocí hry se světly vytvářejí rozmanité obrazce. Ještě bych to doplnila o závan vůně z ustalovače a byla bych zpět v dětství.

A nakonec postava, křída, křídou pomalované tmavé zdi. A nápisy, ve kterých každý najde nějakou myšlenku, nápad nebo třeba vtípek, jak to u Musy bývá třeba i lehce vulgární…

Pokud vás nepřesvědčil můj popis, mé nadšení, ale ani mnou zachycené krásy výstavy, tak prostě běžte sami. Na výstavě jsem sama už dlouho nebyla a bylo to něco překvapivě zázračného,…z lehátka #LíbáPolíbená

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.