PRÁZDNINY V ŘÍMĚ

Mé prázdniny v Bohem políbeném městě byl stejně „insta“ nápad jako provedení. V půlce ledna jsem se rozhodla, koupila nejlevnější letenky, taktéž hotel a prostě věděla, že to bude stát za to (do Říma jsem vždy chtěla a nikdy mi to nevyšlo). A že vážně stálo! V lednu jsou navíc do Říma letenky hodně levné a můj hotel prezentovaný jako levný, byl samozřejmě levný jen „mimo sezonu“. Jinak byl hotel totiž dokonalý, kousek od všech památek, vedle uchvátného chrámu a místního Tesca. No byl to prostě takový ten nápad, kdy víte, že musíte, i kdyby jen na 48 hodin, vyměnit prostředí….

Ten, koho nezajímají mé osobní zážitky a chce pouze tipy kam zajít, nechť prosím přeskočí tuto pasáž a přejde rovnou k fotkám, kde je zobrazeno a napsáno jen to, co vážně stojí za to a co prostě časem stejně zapomenete….
Mé důvody, proč jet sama byly vcelku prosté. Celý život jsem stavěla před sebe a své potřeby a svůj život někoho jiného, milovanou rodinu, přátelé, kamarády a všechny ostatní povinnosti a úplně jsem zapomněla sama na sebe. A tak jsem jednoduše nechtěla vidět nikoho známého, neřešit pořád dokola stejné problémy. Zapomenout na všechny bolístky, utrpení a prostě si užít krásy něčeho nového. A zároveň jsem věděla, že prostě musím, ale také že chci jet SAMA. A všem toto vřele doporučuji. Je to maximální svoboda v absolutně v jakémkoliv rozhodování. Jediné na co se musí člověk ohlížet, jsou samozřejmě věci jako hlad, žížeň, otevírací doba, hlídání iPhonu, pasu a drobných. Jinak jsem si mohla klidně uchodit nohy, což se mi málem stalo. Viděla jsem vše, co jsem chtěla. I kousek z Vatikánu, ale do toho bych se jednou ráda vrátila s někým dobře znalým, například s Tomem Hanksem ze Šifry mistra Leonarda. To by tak byl ideální společník do Říma.
Jinak jsem neskutečně vděčná, že jsem se mohla ihned po příletu toulat nádherným, prastarým Colosseem, projít neuvěřitelně rozhlehlé Forum Romanum, díky kterému jsem málem umřela hlady (dvě největší krásy Říma). Takže jsem ale klidně mohla sprásknout celou vynikající pravou italskou pizzu. A pak zaběhnout na hlavní třídu, zjistit jak vypadá ZARA v Říme, koupit si v Bershce ve slevách šaty stvořené pro klasické italské lady. Po desáté tého dne se ztratit a zase najít cestu zpět. Zažít jsem mohla i Fontánu di Trevi plnou, ne plnou, ale obleženou davem turistů. Utéct. Dát si delikatesní zmrzku, omylem sbalit místního itala. Vše to natočit, zaznamenat, vidět díky tomu desítky, možná až stovky kostelů, památníků, uliček, lamp a nezapomenout vám všem poslat pohledy a už během prvního dne zažít nevídané. Usnout třeba cca v deset večer. Protože nedělní skoro ještě noční Řím mi prostě nemohl utéct.
Dostala jsem navíc kupu nevyžádaných, někdy opravdu nevhodných tipům, co v Římě vidět, zkusit a zažít. Ale dostala jsem také pár těch geniálních. Například ráno vstát velmi brzy a být u fontány již před rozbřeskem. To se mi povedlo. Z hotelu jsem vyběhla už v 6.30 h a prošla snad úplně sama setmělým Římem, ach to byla nádhera. U fontány jsem byla před sedmou a byla jsem tam úplně sama (dobrá, měla jsem tam samozřejmě místní policii a armádu, oni stojí skoro na každém rohu, zvláštní pocit pro někoho, kdo v Praze potká policii jednou za měsíc, ale na druhou stranu velmi promyšlené a chvályhodné rozhodnutí, aspoň jsem se nebála). Nebudu vám nic nalhávat, být u tak skvostné fontány úplně sama bylo něco opravdu magického, kouzelného a nezapomenutelného. Ještě jsem se rozhodla vidět Španělské schody, které jsou kousíček od fontány. Schody jsem poctivě vyšlapala, kochala se nádherou města. A protože jsem si potřebovala odvést něco speciálního, tak si schody sjela dolů po vlastním pozadí. Díky tomu mám skvělou památku na Řím v podobě luxusně vybarvených modřin. Ale také vzpomínku na italského gentlemana, který mě zachránil. Toto vše už chtělo obrovskou hotelovou snídani, abych načerpala síly na trošičku od hotelu vzdálenější Pantheon. Monumentální krása v obležení turistů. Tak ještě jsem proběhla kolem Kapitolu, viděla mnoho dalších níže popsaných kostelů. A v poledne již měla odchozeno 12 km. Pizza byla jasnou volbou, tentokrát jedna z nejlépe hodnocených pravých italských restaurací a pizza s parmezánem a rukolou. A protože mi chyběl ještě Vatikán, aspoň tedy kousek z něj a také jsem chtěla doporučení na vychvalované gelatto, vrátila jsem do hotelu. Poslala zbytek pohledů a vyrazila přes božskou cukrárnu, kde jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Dala jsem si tři největší kopce té nejlepší italské zmrzliny, pokecala s místními o krásách Prahy a celá upatlaná (jako malá) od lahodné čokoládovo-kokosové zmrzliny s kousky ostružin a kousky bílé a hořké čokolády jsem se proběhla k Vatikánu, který jsem tedy prostě jen viděla. Zažiju si ho prostě někdy příště. Večer ještě rychlé nákupy, každému něco. Tu olivový olej pro babičku a maminku, tu přívěsek na klíče, kousek pršuta sem, kus parmezánu tam, pár krabiček nebo spíše lahví vína a kufr měl chudák najednou 15 kilo. Světe div se, kufr i já jsem doletěla, i přes klasické italské nesrovnalosti (snad ve všem) na letišti, v pořádku super nadšená domů.
Zvládla jsem italské letiště, kufr doletěl, nic se nerozbilo, já mám záplavu úchvatných fotek i vybarvených modřin. Ale hlavně mám ten nezapomenutelný zážitek. Navíc v lednu – v šestnácti stupních. Krása!
1.den
Colosseum a výhled na Forum Romanum Forum Romanum
Palazzo Barberini
2. Den – cesta nočním Římem ke kašně a ke schodům
Střed Říma, Pantheon, Imperiální forum, část Monti Jídlo!
Výhled z Hotelu Doria
Noční rozloučení
Nicméně byl to absťák, celejch 48 h bez Prahy, je jasné, že hned po příletu jsem jí musela doplnit plnými tahy
 ♥️ (Od neskutečně talentované Žofky z Panter Studia)
A TIPY na závěr:
ANO – Colosseum
ANO – Forum Romanum
ANO – Fontana di Trevi – ráno bez lidí
ANO – Schody – ráno bez turistů 
ANO – Vatikán
ANO – mít možnost být online a vše potřebné si ihned dohledat (cestu i recenze)

ANO – toulat se sama božsky dokonalým Římem a objevovat nepoznané, toulat se uličkami, dát si zmrzlinu, dát si pizzu a maximálně si vychutnat jedinečnost okamžiku,… 
NE – nechat si tvrdit, že jediné dobré Gelatto je jen jedno.
NE – nechat si tvrdit, že Vatikán se dá projít za dvě hodinky.
NE – nechat si tvrdit cokoliv, co vás nezajímá, však ať to klidně zajímá jiné….
#LíbáPolíbená

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.